Z důvodu preventivních opatření v souvislosti s šířením onemocnění novým typem coronaviru COVID-19 jsou zrušeny veškeré kulturní akce až do odvolání.


Níže si můžete ve volných chvílích přečíst články o Vašírovu, které nám při elektronickém úklidu našel písmák PaedDr. Václav Vodvářka.
Po  lávce,  anebo  brodem ?

            Karlovarská silnice (původní historická Chebská cesta) vede od Rynholce až do Tuchlovic podél potůčku, jemuž se podle toho, kterým katastrem právě protéká, říká Rynholecký, Vašírovský a Tuchlovický.[1] Vašírovští mu říkali strouha. Zmíněná vodoteč do sebe pobírá dešťovou vodu stékající do údolí mezi Lány a Stochovem od jihu z úbočí Sobína, od severu z úbočí Holubína a od západu z Rynholeckého kopce. Na východním konci Rynholce kdysi býval rybník. Svědčí o tom pomístní názvy Na rybníku a Pod hrází – a snad i označení Chobot, které mnohdy pojmenovává výběžek rybníka.[2] Zde se voda v místě přirozeného spádu shromažďovala a pak tekla dále k Vašírovu a k Tuchlovicům.
            Když jedeme od Lán (a také samozřejmě od Vašírova) a chceme se na karlovarskou silnici napojit, musíme tenhle potůček někde nějak překonat. Člověk si takové strouhy skoro ani nevšimne, ale on to byl svého času svým způsobem menší technický problém. V současné době překlenuje onu vodoteč kousek pod lihovarem můstek, vroubený z obou stran nízkými zídkami, a podobný můstek, jenže bez ochranných zídek, pod Vašírovem. Ten vašírovský je teprve z let 1949/1950, tudíž nemá žádnou historickou tradici, ale když Vašírovští měli cestu na Stochov, museli potůček přitékající od západu buď přebrodit (o tom viz níže), anebo přejít po lávce (taková lávka snad i nějaká bývala, ale písemný doklad o ní nemáme.                  
            Stávající silnice Slovanka – Lány pochází z dvacátých let 19. století.[3] Až do té doby se jezdilo z Lán směrem na sever po Stochovské cestě:

      III. položení „Nad lukama pod ovčínem“ – od cesty Stochovské až ke vsi Vašírovu pod cestou.
                           -        pole u lávek (č. kat. 369)
                           -        louka patřící k obci lánské i vašírovské (č. kat. 378)
                           -        obecní pastviště vašírovské (č. kat. 379)
                           -        obecní brod (č. kat. 380).[4]

            Nevím přesně, kudy Stochovská cesta od Lán vedla (zda byla totožná s nynější silnicí ke Slovance, nebo směřovala poněkud jinudy), ale v každém případě se musela dostat na druhý (severní) břeh potůčku protékajícího údolím od západu k východu – od RynholceTuchlovicům.
            Josefínský katastr se zmiňuje o poli U lávek (č. kat. 369).[5]  Pole U lávek je zcela jistě pojmenováno podle přechodu přes vodní tok. Zajímavé je zde množné číslo: U lávek. Bylo v bažinatém terénu nutno zřídit můstků více za sebou? Anebo tu snad byly položeny hatě? Takhle to asi bylo zařízeno leckde : F. L. Čelakovský, který patrně v Lánech nikdy nebyl, v  „Ohlasu písní českých“ z roku 1839 píše : Když jsem šel přes lávky, našel jsem korálky ...
            Vašírovští zřejmě užívali při cestě na Stochov obecní brod č. kat. 380).[6] I on je k roku 1785 výslovně jmenován v josefínském katastru. Museli tudy chodit a jezdit velmi často, protože mívali za silnicí své pozemky. Těžko říci, kde přesně onen brod byl; nejspíše tvořil důležitou část Stochovské cesty (nezaměňovat s jinou Stochovskou cestou vedoucí z Lán) která vedla přes luka několik desítek metrů za nejvýchodnějším vašírovským stavením, překročila Chebskou silnici a pokračovala kolem Stochovského křížku do úbočí Holubína. Dnes je na domnělém místě vašírovského Obecního brodu pouhá nenápadná soudobá vodní propust, ale tuhle cestu myslím využívají jenom zemědělci, protože na nádraží už se tudy nedostaneme, nanejvýš na Karlovarskou silnici – dál polní cesta nevede.
            Po technické stránce nás protilehlé břehy přestávají trápit, dostáváme se na druhou stranu, aniž bychom si to vůbec uvědomili. Když se někdy rekonstruují, je to mrzuté a komplikuje to dopravu, ovšem trvá to jen dočasně. Ale mostů mezi lidmi, těch bychom potřebovali co nejvíc. Anebo alespoň lávek či brodů. Tady sebedokonalejší silniční inženýrství nepomůže.

           



OBCHODY  VE  VAŠÍROVĚ

            Nejstarším známým vašírovským hokynářem byl v roce 1840 Václav Douša z čísla popisného 12.[7]
                        Dne 15. září 1904 byl ve Vašírově na rohu návsi v čp. 29 otevřen obchod smíšeným zbožím zedníka Petra Barocha.[8] Prodávala tam jeho manželka Marie a později dcera Marie, provdaná Jirkovská. Pro zboží, pokud bylo někde levnější, se jezdívalo i hodně daleko. Slýchal jsem, že před první světovou válkou se paní Marie Barochová starší vypravila pěšky s trakařem do Prahy pro pytel mouky, protože tam vyšla o pár šestáků laciněji.
            Za první republiky si místní kluci hráli na četníky a lupiče a vrcholem jejich hry se stala náhoda a kouzlo nechtěného. Úvozem k Vašírovu jel od Lán místní forman se zbožím do konzumu Marie Jirkovské. Kluci se v rámci hry rozhodli, že jej přepadnou. Nedalo jim to mnoho práce,  kočí spal a jeho koník pomalu s hlavou sklopenou vyšlapával známou cestu. Tak se stalo, že kluci v euforii ze hry nepozorovaně odcizili z vozu pytel hrachu. Celé odpoledne pak mudrovali, jak ten žok dostat do konzumu, aniž by si toho někdo všiml. Jak to nakonec dopadlo, není známo.
            Vašírovský krámek čp. 29 převzalo dne 1. září 1949 konzumní družstvo Vzájemnost. Současně byl tamější sortiment rozšířen o prodej mléka.[9] Počínaje 1. červencem 1953 se stal vašírovský konzum součástí sítě Jednoty.[10] Prodávalo se tam až do roku 1974, kdy Jednota otevřela ve Vašírově nové nákupní středisko.
            Obchod potravinami měla ve Vašírově v čp. 36 od listopadu 1933 také paní Božena Hornová; zrušila ho k 1. dubnu 1949.[11]
            Jistou dobu fungoval ve Vašírově v čp. 15 také obchod potravinami Marie Svátkové. Zrušen byl v srpnu 1936.[12]
            Počátkem sedmdesátých let 20. století vyrostlo ve Vašírově montované nákupní středisko Jednoty, kde se prodávalo smíšené zboží. Po roce 1989 už Jednota na jeho provozování finančně nestačila, tudíž ho časem prodala do soukromých rukou a nový majitel z něj zřídil obytný rodinný domek.
            Krátce pak chodili Vašírovští nakupovat do plechové buňky u kapličky k paní Grundové, ale dnes není ve Vašírově konzum žádný.



Lanovka
Polní a lesní cesty vedou katastry Lán a Vašírova odnepaměti, koněspřežní úzkokolejka tudy jezdila od r. 1830[13] a parní vlaky supěly a houkaly na Holubíně od roku 1869. To tedy máme dopravu silniční a železniční. Vodní dopravou posloužit nemohu, nechceme-li za ni považovat loďku na Zámeckém rybníce, necky na rybníku Židovském a Vašírovském a nafukovací matrace na Pánovce.[14] S dopravou leteckou je to diskutabilní. Letiště, kde bychom mohli nastupovat do pravidelných vzdušných spojů, tady sice nemáme, ale nad hlavami nám dnem i nocí přelétá tolik aerobusů, že je spíš výjimečné, jestliže zvedneme hlavu k nebi a ono zrovna nic neletí. Traduje se, že před 1. svět. válkou nouzově přistál v lukách pod Vašírovem kterýsi z průkopníků české aviatiky, snad osobně Ing. Jan Kašpar. Evidentně na Lánech párkrát přistály vládní helikoptéry, ba i balón, takže ani letectví nám není cizí. Nové tisíciletí přineslo do Lán dokonce i letiště. Sice jen pro modeláře, ale co není, může být. Nikdy neříkej nikdy.
Vodu a plyn nám přivádí potrubí, tekutý odpad odvádějí kanalizační roury, elektrická energie se k nám dostává po drátech, jiné dráty nám umožňují hovořit s lidmi na druhém konci světa. Však za tohle všechno platíme jako mourovatí, že?
Existuje vůbec druh dopravy, s nímž by Lánští a Vašírovští neměli dobré či špatné zkušenosti? Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nic se mi nevybavuje. Ony tu totiž svého času jezdívaly i dvě visuté lanové dráhy.
Ta první, to bylo ještě za císaře pána, vedla z rynholecké Laury přes karlovarskou silnici na sever do prostoru pozdější Anny, a to ještě dříve, než Anna začali hloubit. Ředitel belgické důlní společnosti Albert Petiau nechal po roce 1903 zřídit severně od silnice budovu prádel, kam se lanovkou převáželo uhlí vyrubané na Lauře. Nejdříve tam byla jen samotná prádla, ale zakrátko vedle nich začal Petiau hloubit těžní jámu Dolu Anna. Jak dlouho tato důlní lanovka fungovala, přesně nevím, ale zbytky její konstrukce byly patrné dlouhou řadu let.[15] Sneseny byly až v únoru roku 1960. Vozíky z Laury přejely nejdříve dvě kozy, potom most přes cestu k Vašírovu, náledovalo dalších sedm koz, most přes karlovarskou silnici a poslední tři podpěry, než přišla prádla na Anně. Podpěry byly dřevěné, zasazené do cihlových pilířů, vzdálených od sebe 45 metrů. (Na jižní straně karlovarské silnice musela lanovka vést místy, kde kdysi býval rybník.[16] Na některých podrobnějších mapách je tamější sníženina označena pomístním názvem Na rybníčku a ještě pamatuji lidi, kteří tam říkávali Na hrázi. Dnes je někde v těch místech nová rynholecká čistička odpadních vod.) Z Laury se na anenská prádla a do tamější třídírny dopravovalo veškeré vytěžené uhlí, zpátky se denně vracelo 120 – 160 vozů mouru, který byl na Lauře spalován kotelně zdejší elektrárny.[17]
Další visutá lanová dráha vznikla počátkem padesátých let. Tehdy zastaralá prádla na Anně (pardon, tehdy už na Dole Československé armády) přestala sloužit svému účelu, zatímco na Dole Nosek byla zřízena prádla zcela nová. Jak uhlí z Armády dopravit pár kilometrů na Nosek? No přece lanovkou!
V první polovině padesátých let byla zřízena mezi Noskem a Armádou téměř přímočaře visutá lanová dráha o délce 4 km, kterou se přepravovalo na Armádě vytěžené uhlí na nosecká prádla. Lanovka dvakrát vedla nad silnicí: jednou křižovala hlavní silnici PrahaKarlovy Vary a podruhé už téměř u Armády silnici SlovankaLány.
Lanová dráha pro dopravu uhlí z Dolu ČSA na prádla na Důl Nosek se začala budovat v roce 1951[18] a do provozu byla uvedena dne 3. srpna 1953. Byla dlouhá včetně stanic plných 4 000 m, bez stanic 3 810 m. Celkové převýšení trati činilo 7,5 m. Rychlost posunu byla 2 m/sec.  Na trati stálo celkem 355 opěr vysokých podle terénu  6 – 14 m. Jezdilo 100 až 110 vozíků v rozestupech cca 72 m. Prázdný vozík vážil 450 kg, plný vozík 1 450 kg. [19]
Armády se na Nosek lanovkou vozilo veškeré vytěžené uhlí a zpátky dopravovaly vozíky vytříděný podřadný materiál, který byl na Armádě spalován v tamější elektrárně.
V souvislosti se zahájením provozu lanovky ztratila na významu železniční vlečka z Armády na lánské nádraží. Na Armádě byla hned v roce 1953 zrušena prádla a třídírna uhlí a byl tam zastaven prodej uhlí, takže po vlečce (byla prý tehdy v žalostném stavu) se od té doby vozilo jen dřevo a pomocný materiál pro potřeby šachty.[20]
Vozíky s uhlím přestaly jezdit poměrně brzy, asi se to nevyplácelo, ale betonové patky s ocelovými konstrukcemi sloupů zůstaly trčet v polích a v lukách ještě hodně dlouho. S bouráním bylo započato koncem roku 1964.[21]
            Nad lihovarem, než se od Slovanky dojde k polní cestě odbočující doleva k ovčínu, v místech, kde bezpečnostní konstrukce přemosťovala silnici k Lánům, se ještě řadu let říkávalo u lanovky.
            Když počátkem padesátých let vyrostlo nad Holubínem stochovské sídliště (původně mělo být v Lánech pod Kopaninou[22]), vznikla otázka, jak co nejrychleji a nejefektivněji vozit horníky ze Stochova na Nosek a zpět. Prý se tehdy uvažovalo i o tom, že by přes údolí mohla vést cca 5 km dlouhá visutá lanová dráha, tentokrát pro dopravu osob, ale nevím, jestli tahle varianta nebyla jen výplodem bujné lidové slovesnosti. V každém případě sedačky ani kabinky na Stochov nikdy nejezdily a horníci cestovali dnes a denně přecpanými autobusy přes Slovanku a přes Tuchlovice.


FRANTO, SKOČ DÁL
V meziválečném období se na Annu scházeli horníci a zaměstnanci elektrárny z široka daleka. Autobusy nejezdily, jízdní kolo bylo drahé[23], a tak se chodívalo pěšky: z Vašírova, z Lán, z Ryhnolce, z Tuchlovic, ze Stochova, z Honic, z Čelechovic, z Nového Strašecí, z Pecínova, ale také „z dolíků“ a od jihu ze Žiliny, ze Lhoty, z Bělče, z Bratronic…
Od šachetní brány vedla šikmo přes luka pěšinka směrem k Vašírovu. Byla úzká, pouhý ušlapaný proužek rašeliny, chodilo se po ní „husím pochodem“ a cestou bylo nutno překonat několik překážek a nástrah. Hned za železnými vraty museli havíři přejít přes karlovarskou silnici, jenomže ta nebyla tenkrát příliš frekventovaná, a tak to nikomu nečinilo problémy. Horší už byla cesta po Vašírovský pěšince, která překonávala dva nenápadné můstky přes dvě nepříliš široké vodoteče[24] a nakonec vyúsťovala na hrázi Vašírovskýho rybníka na solidnější komunikaci.
Za dobré viditelnosti bylo snadné do Vašírova dojít, ale za šera a v noci už to tak jednoduché nebývalo. Horníci si potmě a v mlze svítili na cestu důlními karbidkami, ale od těch příliš vidět nebylo. Z dálky to prý sice vypadalo romanticky, jak mezi pátou a sedmou ráno a mezi devátou a jedenáctou večer směřuje po Vašírovský pěšince dlouhý řetízek „svatojanských broučků“, avšak „broučkům“ s karbidovými lampami příliš hej nebylo, protože často šlapali spíš jenom po paměti.
Jednou na podzim, měsíc prý nesvítil, bylo zataženo, nad lukami ležela mlha, se Anny vraceli z odpolední domů dva vašírovští horníci. Od karbidek téměř nic neviděli a měli strach, že sejdou z pěšinky, netrefí se na můstek a spadnou do některého ze dvou potůčků. Nešlo o to, že by se utopili, ale spadnout do vody není nikdy nic příjemného. Kráčeli opatrně, pomaloučku, ohledávali každý krok, bylo to nekonečné – a náhle stanuli na jakémsi travnatém břehu. Usoudili, že už dorazili k jedné vodoteči, a protože se jim nechtělo bloudit po břehu a hledat můstek, rozhodli se, že poslepu přeskočí na druhou stranu a půjdou dál.
První z horníků se rozběhl, odrazil se, skok do tmy a do mlhy – a ozvalo se jeho bohapusté zaklení: „Franto, skoč dál, sakra, já jsem do půli lejtek ve vodě, asi sem se málo vodrazil!“ Franta se tedy odrazil mnohem mohutněji, aby nedopadl jako jeho kamarád, proletěl daleko dopředu – a po doskoku byl ve vodě až po pás. To bylo překvapení! Franta se hrabal zpátky a byl sprostý jako pohan.
Co se vlastně stalo? Jak to, že ten havíř, který doskočil o hodně dál, strouhu také nepřekonal, a dokonce se víc namočil ?
Po pečlivém ohledání terénu se věc vysvětlila. Oba horníci ve tmě a v mlze šťastně přešli, aniž by si toho byli všimli, můstky přes obě strouhy a bez nehody dorazili až k Vašírovskýmu rybníku. V domnění, že stojí teprve u poměrně úzké vodoteče, ji chtěli skokem překonat. O tom, že jsou na břehu dost hlubokého rybníka, neměli ani ponětí. První horník, který se odrazil málo, dopadl do vody hned u kraje, ale ten druhý, Franta, který vložil v pudu sebezáchovy do odrazu více energie, se octl ve Vašírovskym rybníce až po pás. Nadával jako špaček, protože byl mokrý, třásl se zimou – a navíc dobře věděl, že upozornění: „Franto, skoč dál!“ bude slýchat při každé vhodné i nevhodné příležitosti ještě hodně dlouho.


[1]      VODVÁŘKA, V. : Lány a okolí ve světle místních a pomístních jmen, SOkA Rakovník, Rakovník 2006, s. 21.
[2]      ZUBR, L. : Rynholec, kniha I a sešit, s. 176 a 178. In : SOkA Rakovník, fond Leopold Zubr.
[3]      Novostrašecká kronika Václava PREIHHELTRA z let 1801–1834, s. 163, 164, 208, 236.     
[4]      Josefínský katastr pro obec Vašírov. (Zubr, L. : Prameny k dějinám obce Vašírova, s. 11n. In: SOkA Rakovník, fond Leopold Zubr.)
[5]      Tamtéž.
[6]      Josefínský katastr pro obec Vašírov. (Zubr, L.: Prameny k dějinám obce Vašírova, s. 11n. In: SOkA Rakovník, fond Leopold Zubr.)
[7]      ZUBR, Leopold: Prameny k dějinám obce Vašírova, s. 45n. In: SOkA Rakovník, fond Leopold Zubr.
[8]      Kronika I, s. 143.
[9]      Kronika II, s. 183.
[10]    Kronika II, s. 249.
[11]    Kronika II, s. 174.
[12]    Kronika I, s. 206.
[13]           V létě roku 1936 vedly úplně jiné koleje až skoro do lánského Židovského rybníka. Tenkrát byla v rámci nouzových prací prováděna úprava rybníka do stávající podoby. Projekt vypracoval a stavbu provedl Ing. arch. Karel Zelenka; jako stavbyvedoucí působil Jan Sobota z Českého Brodu. Pomocné práce vykonávali místní nezaměstnaní a řadu zakázek dostali lánští povozníci. K vyvážení materiálu ze dna rybníka a ze břehů byla zřízena úzkokolejná dráha; bláto a zemina posloužily k vyrovnání terénu a k zavezení malého obecního rybníčku v místech nynějšího dětského hřiště. Práce trvaly od 9. července 1936 do 19. října 1936; kolaudace proběhla dne 7. května 1937. Celkový náklad úprav dosáhl částky 105 156 Kč; z toho poskytl 40 400 Kč Zemský úřad, 20 000Kč zaplatilo Ministerstvo sociální péče a zbytek uhradila obec Lány.
                Hlavní horizontální hráz vzniklého Židovského rybníka je dlouhá 66 m, ostatní tři hráze vroubené lipami a javory jsou silně skloněné a vydlážděné. Při plně zaplavené ploše 4 500 m2 činí objem napuštěného rybníka 5 600 m3. V souvislosti s úpravou rybníka vznikla ulice, kudy dodnes procházíme z rybniční hráze do Berounské ulice. Nynější hasičskou zbojnici si zřídila pražská stavební firma Besta teprve počátkem padesátých let 20. stol. jako ubikaci a kancelář. (Kronika I, s. 206, 207, 208).
[14]           Nikdy neříkej nikdy! U hájovny Klíčava (a ta je ještě na lánském katastru) býval kdysi dávno veliký rybník, který zdržoval jarní vody za účelem plavení palivového dříví po Klíčavském potoce do Zbečna do Berounky (Kronika 0, s. 45).
[15]    VODVÁŘKA, Václav : Lány a Vašírov ve světle místních a pomístních jmen, SOA Rakovník 2006, s. 164.
[16]    Srovnej CHALOUPKA, Josef : Rynholec – toulky po stezkách minulosti, vlastním nákladem 2008, s. 141.
[17]    CHALOUPKA, Josef : Rynholec – toulky po stezkách minulosti, vlastním nákladem r. 2008, s. 141.
[18]    Sondy pro základy pilířů se začaly provádět už v lednu 1950. (CHALOUPKA, Josef: Rynholec – toulky po stezkách minulosti, vlastním nákladem r. 2008, s. 148.)
[19]    Kronika II, s. 251.
[20]    CHALOUPKA, Josef : Rynholec – toulky po stezkách minulosti, vlastním nákladem r. 2008, s. 148.
[21]    Kronika III, s. 393 – 394.
[22]    Kronika II, s. 187.
[23]    Až neuvěřilně zní dnes výrok jedné vašírovské paní, jejíž syn měl zaměstnání v Kladně: „My si budeme muset vypůjčit, aby si ten náš kluk mohl koupit kolo.“
[24]    První strouha, to bylo koryto, kudy nepřetržitě proudila voda odčerpávaná ze šachty a vypouštěná z elektrárny; druhá, s ní souběžná přírodní vodoteč odvodňovala rašeliniště. Obě strouhy směřovaly od západu k východu.
PLÁNOVANÝ KALENDÁŘ AKCÍ NA ROK 2020
Měsíc Akce Datum konání
únor Masopustní merenda 08/02/2020
duben Hravé odpoledne "Kdo si hraje, nezlobí." 04/04/2020
duben Ukliďme svět, ukliďme Česko 2020 04/04/2020
duben (Prvo)májová stopa Roztoky u Prahy 25/04/2020
duben Pálení čarodějnic 30/04/2020
květen Turnaj "Memoriál Pavla Sláničky" 17/05/2020
květen "Skotské veselí 2020" 23/05/2020
květen Paintball - military mise 31/05/2020
červen Turnaj „Vašírovský úsměvný volejbal“ 13/06/2020
červen Venkovní promítání filmu 26/06/2020
červenec Cyklovýlet --/07/2020
červenec Oslava 10let spolku a sousedské posezení --/07/2020
srpen Dětský den plný her aneb rozlučka s prázdninami 29/08/2020
září Turnaj „Vašírovský nohejbalový kop“ 27/09/2020
listopad Podzimní úklid veřejných prostranství 14/11/2020
listopad Hravé odpoledne "Kdo si hraje, nezlobí." 14/11/2020
listopad Mikulášská nadílka 05/12/2020